Velký čertův náramek a Čertova brána

Skupina balvanů, ke které dojdeme po značené lesní pěšině cca po 200 m, se nazývá Velký čertův náramek nebo také Čertův cestovní vak. Zaoblené balvany různé velikosti rozložené do obvodu 28 m trčí do výše 6 m. Na povrchu jsou pokryty tmavou zvětralinovou kůrou. Útvary z žulových bloků vznikly rychlejším zvětráváním některých jehich částí. Při zvýšené opatrnosti je možné vylézt na vrchol a vychutnat si příjemný rozhled po okolí. K čertovým kamenům se váže i několik pověstí: "V nedaleké vsi Slatině žil kdysi bohatý sedlák. Měl hezkou dceru, do níž se zamiloval chudý mládenec. Sedlák byl proti jejich svatbě a prohlásil, že by k vdavkám svolil jen tehdy, kdyby mladík během jediné noci, a to do rána než kohout zakokrhá, odstranil ze sedlákova pole obrovské kameny. Protože měl mládenec svou dívku velice rád, byl ochoten spojit se třeba s čertem, aby mu pomohl úkol splnit. Proto upsal svou duši čertu. Když se o tom dověděla jeho dívka, probudila v noci ze spánku kohouta a ten zakokrhal právě, kdy čert přenášel druhou část balvanů z pole. V tom okamžiku musel zanechat kameny na místě, kde ho zastihl kohoutí hlas. A tak čert i tentokrát prohrál a mládenec byl zachráněn". "Už je tomu dávno, co žili ve Slatině dva bohatí, ale tuze lakomí sedláci. Oba spolu sousedili jedním pozemkem. Jednou se jeden rozhodl, že v noci vykope mezník a přenese ho několik kroků do pole svého souseda. Ráno přišel na pole druhý sedlák a zpozoroval, že byl oloupen o kus půdy. Nelenil, vzal motyku a přenesl mezník několik kroků do sousedova pole. A to se několikrát opakovalo, až se konečně oba lakomci v noci u mezníku setkali. Pustili se do sebe a bili se hlava nehlava. Jeden hamižník si přivolal na pomoc ďábla. Slíbil, že mu dá svou duši, jestli čert zasadí mezník do sousedního pole tak pevně, aby jím nikdo nepohnul, a jestliže pohází vedlejší pole velkými balvany. Čert se zaradoval, jak lacino získal lidskou duši, a přání vyplnil. Rychle se vznesl do výše a letěl do Brd. Tam vylomil kus skály a vracel se do Slatiny. Cestou se mu kámen rozlomil a jeden díl spadl u Kadova na zem. Lidé mu říkají Viklan. Ostatní kameny pak rozházel po poli a zmizel. Ráno našli vesničané lakotného sedláka, jak ztuhlýma rukama objímal mezník, za který dal život čertu". (z knihy Čertovy kameny od Jiřího Sekery)