V polovině 19. století patřili Herľany k oblíbeným lázeňským střediskům a tradičním městům letního pobytu příslušníků východoslovenské šlechty. Koncem 60. let začali herlanské prameny ztrácet vodu a proto majitelé lázní rozhodli, že dají vyvrtat studnu, která by odstranila starosti se zásobováním minerální vodou. Roku 1870 začali vrtné práce. Jejich obvyklý průběh však počátkem června přerušila prudká erupce vody z vrtné sondy. Roku 1874 následovala další erupce a od té doby voda vyvěrala na povrch zemský v několikahodinových intervalech. Uměle tak byl aktivován unikátní studený gejzír. Dnes je gejzír aktivní každých cca 36 hodin po dobu 30 minut a jeho výška dosahuje 15-20 metrů. Okolí gejzíru je chráněno jako přírodní památka.